Když jsem byla samoživitelka BEZ pomoci rodičů, nejvíc mě ničilo vědomí, že pokud se něco blbého semele, jsem v totálním maléru, bo mi nikdo nepomůže, naopak se všichni (včetně mých vzácných rodičů) těšili, jak mě event. odříznou od dětí. Hmotná bída byla sice blbá, ale měla jsem stálý, byť malý příjem, dalo se z toho nadoraz vyžít.