Mám dotaz....

Jsem objednaná k lékaři na hlavu a vím, že dostanu antidepresiva. Už jsem je jednou brala....před pár lety...

Měla jsem deset let mentální bulimii, bylo to peklo, začarovaný kruh....hrůza doprovázená ošklivými depersemi, zvracení i 5krát...7krát denně...nešlo se z toho dostat ven, ale zvládla jsem to! Zvládla? Nezvládla, ale dokázala jsem kvůli miminku v bříšku velkému půl milimetru fyzické projevy překonat. Tudíž ode dne, kdy jsem zjistila, že jsem těhu, což bylo téměř v den opolodnění, jsem nezvracela. Po deseti letech, ze dne na den. Super. ale zvracení je jen fyzický projev, sice jsem dva roky nezvracela, ale nemoc mi skočila do úplně jiného levelu, dáli se to vůbec odlišit utrpením...a to do maniodeprese. je to šílené. Musím se léčit, jinak totálně zešílím já nebo mé okolí ze mě nebo umřu...
Jenže se léků bojím. Ač se to při mé nemoc zdá neskutečné, plánujeme s mužem ještě jedno dítě. Za rok, dva. Do té doby mě čeká operace...a já se bojím. mají antidepresiva nějaký vliv při narkoze, při operaci? Nemůžou mě nějak přímo ohrožit na životě?
Můžu s antidepresivy otěhotnět? A je to vůbec možné? Nejsou kvůli lékům nějaké komplikace? A nemohou poškodit plod? Dá se s léky kojit? Já jen vím, že spousta žen ukončila kojení s odvoláním na antidepresiva, ale pro mě je kojení dost důležité...tak se léků bojím. Říkám si, zda to nemám vydržet, až budu po operaci, po těhu, po kojení a pak se léčit....jsou v té nemoci i světlé chvilky a příjemná období...ovšem ten propad je pak děsivý...
Strašně mě štve, že jsem na hlavu, že nejsem v pořádku, je to bezmoc...
Trpím depresemi už od dětstvý, jen jsem to nechápala...matka ano, ale bála se jít se mnou k doktoru, že se mi budou všichni smát (nebo jí) a teď jsem kde jsem. V háji....zeleným....
Nemám sklon k sebevraždě, to jediné mi dává sílu jít dál....to a děti. Mám chuť žít, ale ne tak jako teď, nechci přežívat, chci žít a užívat si běných věcí, ne být nešťastná....chci se probouzet s radostí ze života a být tu pro děti..chci se uzdravit, ale nemůžu se vzdát operace, je nutná, nechci se vzdát ještě jednoho miminka....děti jsou to, proč žiju a na malé se těším už teď, i když malého prcka ještě mám....
prosím, může mi tu někdo odpovědět? Lze čekat mimi i s léky a neohrozit přitom zdravý dítěte? Prošel si tu tím někdo?
Jinak zvažuju, že se léčit nebudu a počkám....nechci se léčit a za rok léčbu ukončit. Už jsem to zažila a byl to velký pád na hubu, vše se vrátilo v krátkém čase a bylo to mnohem horší Přitom ten půlrok, co jsem se léčila, byl nejskvělejší v mém životě....měla jsem radost z toho, že žiju...byla to nádhera, mít stále skvělou náladu a radost...chtěla bych to ještě někdy zažít