Procházela jsem témata, o kterých se tu psalo, ale moc se tu nepíše o podpoře adoptivních a pěstounských rodin. Když jsme se rozhodli pro adopci a absolvovali jsme všechna povinná vyšetření a přednášky, najednou jsme byli "vhozeni" do nového světa, plni očekávání, ale bez kolektivu lidí, se kterými bychom se mohli podělit o naše obavy či naděje. Když jsem postupně do naší rodiny přijali dvě děti, jejichž vývoj nebyl "standardní", bylo pro nás velmi důležité, že jsme našli zázemí v klubu pro náhradní rodiče v našem blízkém okolí. Můžeme se zde sdílet s ostatními adoptivními či pěstounskými rodiči, pravidelně máme skupinové terapie s psychologem, o naše děti je během programu postaráno. Na druhou stranu vím, že někteří adoptivní rodiče se odmítají scházet, necítí žádnou potřebu v tomto ohledu nebo dokonce o adopci ani svým dětem nechtějí říct. Jak to vnímáte vy?? Kde vy čerpáte nové síly, kdo je vám oporou? (Pokud jste někdo z Kladna a okolí a chcete vědět víc, napiště mi na mail.)