Tak včera v noci jsem se dozvěděla, že je v Plzni a to jel přitom do Brna. Prý měl zase výpadek paměti, je vystrašený a bojí se, že už ho nebudu chtít vidět, že mě zklamal. Jsem ráda, že je naživu. Včera mi tu 4letý Tomášek místo spaní plakal, že nemá tatínka, že mu je smutno. Jsem naštvaná, že mě v tom srabu nechal, ať se z toho za pomoci jeho maminky nějak vylížu a on pak naslibuje, jak se bude snažit ale zase ta nejistota, jestli je pravda, to co říká, jestli opět nezdrhne, mě ničí a já ho už asi nechci zpátky. Včera jsem byla na úřadech, vyřídit jeho vyřazení ze společně posuzovaných osob, poslali mě na obor sociálních věcí, kde mi jedna moc hodná paní všechno sepsala, vysvětlila, tu poradnu mi doporučila taky a sepsala mi, co všechno od nich budu potřebovat. Ať už žádost o svěření dětí do výlučné péče, rozdělení společného jmění manželů nebo zúžení, to mi tam řeknou, dopisy věřitelům, žádost o vyčíslení dluhů, a žádost o rozvod, pokud s ním už nechci být. Taky se mám zkusit domluvit s paní ohledně bytu, vysvětlit jí situaci a požádat ji o trvalý pobyt a taky o možnost přestěhovat se do 2+1, protože pani vlastní celý dům s bytama a má některý volný. Dokonce mi řekla, že mi s tím i pomůže, vysvětlit jí, že trvalý pobyt neznamená, že se nás už nezbaví. Prý tu spousta pronajímatelů neví, ale tak jak pobyt povolí, tak po skončení smlouvy ho prostě zruší. Prý to takhle pomáhají vyřešit spoustě maminek. Azylový dům je prý až ta poslední možnost, až když se vyčerpají všechny ostatní. Našla jsem si zatím 2+1 nejlevnější za 8000 včetně služeb, kdyby to nevyšlo tady v domě. Odepsala jsem na 4 inzeráty na práci a na další 3 budu volat zítra, neměli tam kontakt na mail. Dostala jsem prášky na nervy, tak jsem klidnější ,vyrovnanější a víc přemýšlím,než panikařím jako ty první dva dny, ty byly fakt hnusný. Sice se bojím, jak to dopadne s bytem, ale už vím, že tu jsou lidé, kteří při vás stojí a mají snahu vám pomoci věci řešit, když vidí, jak moc chcete dát věci do pořádku. V žádném případě mi sem nepřijde sociálka a neodvede děti do děcáku, z toho jsem měla hrůzu největší, ale paní mi postup vysvětlila a řekla mi, že mi nic takového nehrozí. Poradna měla včera zavřeno, tak tam jdu hned v pondělí. Dneska přijede manžel, nevím, jak se k němu chovat, jestli mě lhal o práci a pak mě v tom nechal nebo jestli je vážně tak nemocný a měl by se léčit na psychiatrii. V tuhle chvíli opravdu nevím, vím jen, jak budou dědi šťastné, až ho uvidí. Ještě jedna věc, můj nejstarší syn z prvního manželství mi řekl, že mi to udělá zase, vidím na něm, že už si ho neváží a asi by ho tu nemusel. Tak mám o čem přemýšlet.