Nazdar zlorecnice!

..."(Ezechiel 18:4). Tato praktika, stejně tak jako posmrtný očistec, je samozřejmě nebiblická, včetně sloužení mše za hříšné duše mrtvých (Žalm 22:30)...."

Mimo toho, ze souhlasim se Zemikem, uvadis v prispevku veci jako typicky "neznaboh", kterym se netajis, ze jsi..Nic proti..ale zavadet svou odpovedi, kdyz o tematu vim pramalo, jaksi postrada uzivani toho mala cortex cerebri, co je aktivovano..

Asi ti tedy ani nasledujici radky ,pro vyvraceni tvych "slatanim" ke krestanske tradici,vytrzene z kontextu DEJIN VIROVYZNANI, moc nereknou, proto se nemusis obtezovat s jejich ctenim, pokud ti nadale chybi vule..

Jeremjas /31:31-33/

"Hle, prichazeji dny, je vyrok Hospodinuv, kdy uzavru s domem izraelskym i s domem judskym NOVOU smlouvu.NE TAKOVOU, jakou jsem uzavrel s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptske zeme.Oni mou smlouvu porusili, ale Ja jsem zustal jejich manzelem, je vyrok Hospodinuv.."

Avrahamovi - "ve tvem potomstvi budou pozehnany VSECHNY narody na zemi"..

Gn /17:4-5/
Hospodin znova Avrahamovi "..Stanes se praotcem hluciciho davu pronarodu"
/ ne tedy pouze etnickych Israelitu../
17:7
"..smlouvu mezi Sebou a tebou i tvym potomstvem ve vsech pokolenich cinim totiz smlouvou VĚČNOU, ze budu Bohem tobe i tvemu potomstvu.."

po prichodu, smrti a vzkriseni slibeneho Pomazaneho, se musela formujici se Jeho Cirkev zcela ocistit od Zakona daneho skrze Moseho, jak uvadi apostol Pavel..Protoze byl skolou POSLUSNOSTI a stejne malokdo v te vytrval..Nikoho tedy k DOKONALOSTI tento Zakon neprivedl,a Pan to vedel, proto sliboval smlouvu NOVOU a VĚČNOU, co naznacuje logicky, ze Zakon skrze Moseho je pouze "preddavek, predobraz" toho, co ma prijit..Kdo se tedy po Kristovem SLAVNEM zmrtvychvstani vraci ke "Stare smlouve" - hlasi se k "ospravedlneni" sebe skrze SVE SKUTKY, co i sv.Pavel zasadne ODMITA...Protoze clovek muze byt ospravedlnen uz logicky pouze a jen skrze oslaveneho Syna Otce...V tomto svetle tedy i tzv. "mesiansti Zide" da se rict , do jiste miry "snizuji" svou duveru v Hospodina a Jeho dokonane spasne dilo pro lidske pokoleni..Mame mit tedy uctu k teto Stare smlouve,jako k Hospodinovu DARU,nikoliv se ale k ni vracet, protoze byla v Kristovi dana smlouva NOVA a VĚČNÁ, ktera je definitivne ZAVAZNOU a nemennou..

....

dale k popirani ocistcoveho ohne, kde probiha rekneme SPLATKA Bozi Spravedlnosti, po udeleni Boziho Milosrdenstvi za PRIZNANE a LITOVANE viny.Nebot obe tyto BOZI vlastnosti jsou si rovne co do DOKONALOSTI i VELIKOSTI..Zadna nemuze uprit, ci umensit "narok" te druhe..

Zj.J./ 7:13-17/

..."Jeden z tech starcu na mne promluvil: "Kdo jsou a odkud prisli ti v bilem rouchu?" Rekl jsem, "Pane muj, ty to vis!" a on mi rekl " To jsou ti, kteri prisli z velikeho souzeni a vyprali sva roucha a vybilili je v krvi Berankove.."....

...
O skutečnosti „posmrtného očišťování" těch, kteří NEZEMŘELI ve stavu nebeské svatosti /tzv.POSVĚCUJÍCÍ MILOSTI, udělované Bohem při sv.Křtu a u svátosti Smíření a sv.Pomazání / a dokonalosti, mluví také mnozí tzv. církevní otcové, např. Tertullian (2.-3. stol.), Klement Alexandrijský (2.-3. stol.), sv. Cyprián (3. stol.), sv. Efrém Syrský (4. stol.), sv. Cyril Jeruzalémský (4. stol.), sv. Basil Veliký (4. stol.) a mnozí další. Pozdější koncily pouze toto křesťanské přesvědčení stvrdili a výrazněji formulovaly v dogmatických výrocích. Nejstarším výslovným záznamem o přesvědčení o očistci jsou modlitby za zemřelé ve 2. století a v následujícím století totéž při slavnosti Eucharistie.



Odpůrci učení o očistci často mylně tvrdí, že očistec údajně slouží k odpuštění hříchů těm, kteří se nestihli kát a obrátit se ještě za svého života. Není tomu tak. Kdo se neobrátí ke své spáse a Spasiteli nejpozději do okamžiku své smrti, po smrti již podle křesťanského učení nemá možnost se obrátit, ale již pouze směřuje buď do věčného zatracení (pekla) nebo do věčného života (nebe) - a do nebe buď přímo nebo přes očistný proces (očistec) v závislosti na „míře" své osobní svatosti a dokonalosti před Bohem.

Mluví-li se v souvislosti s očistcem o odpouštění hříchu/-ů, jedná se vždy pouze o tzv. „lehké hříchy". ocistec-3-1.jpgJe totiž třeba rozlišovat tzv. smrtelný či vážný hřích, jehož mzdou je věčné zatracení, a tzv. lehké či všední hříchy, které ale nejsou důvodem k zavržení člověka, i když jeho samotného poskvrňují a v jistém smyslu „hyzdí" - k tomuto rozdělení viz především 1J 5,16-17. První typ hříchu - smrtelný, může být odpuštěn pouze pro Kristovu oběť, pokud se hříšník z něho upřímně kaje. Druhý typ hříchu, který nutně nevede ke smrti a k zavržení, je také odpuštěn, když se člověk kaje, nebo - „nestihne-li to" během pozemské pouti a přesto setrvává v této nedokonalosti, která však nevede k věčnému zavržení - je zapotřebí před konečným postavením se před Boží tváří v nebi být od této nedokonalosti očištěn a uzdraven. A právě to je „očistec" - člověk je pro Kristovu oběť a víru v ni (a v Něho) spasen a je tak na cestě k Bohu, avšak pokud do své smrti nedosáhl své věčné dokonalosti, k níž však dorůstá během svého života víry, je po své tělesné smrti „dobrušován" aktem „posmrtného očišť-ování", dokud nebude Kristu zcela „podoben" (srov. 1J 3,2)

Co se týče některých námitek stran délky trvání posmrtného očišťování v očistci: „posmrtné očišťování" (očistec) je přechodem, kdy člověk opouští skutečnost času i s jeho popisnými kategoriemi a vchází do věčnosti, která je z našeho pozemského pohledu nepředstavitelná a našimi pojmy nevyslovitelná. Neschopnost vyjádřit „kdy" skončí ono „posmrtné očišťování" znamená přijmout toto tajemství včetně naší vlastní neschopnosti je vyjádřit. V očistci je duše ochráněna Milostí proti jakémukoliv novému pokušení od nečisté bytosti...