Věřím. Věřím v Boha, věřím v Nebe. Jinak bych snad ani nevydržela žít tady na zemi. Věřím, že jednou se všichni sejdeme tam nahoře, nezatíženi svými handicapy, a budeme moci konečně KLIDNĚ A SPOKOJENĚ ŽÍT. Je to jedna z představ, které mi dávají pocit, že ten boj tady na zemi má smysl.
Na duchy jako takové nevěřím. Ale prožila jsem určité situace, kde jsem měla intuitivní pocit, že mi Bůh prostřednictvím někoho (úplně cizího) dává naději a ukazuje mi cestu. Ten někdo hovořil tak, že jsem si říkala - to je jako kdyby se mi můj táta snažil tam z Nebe dodat sílu a vzkázat mi - mám tě rád...