a teď jsem si vzpomněla na moji babičku. Dokuid žila, tak já za ní chodila 1x týdně, můj táta tak 3x, potřebovala už i pomoci s těžkými věci, nákup a tak. Její druhý syn a jeho děti u ní nebyli posledních asi 10 let jejího života. Poté co zemřela, navštěvoval její hrob tak 1x za měsíc, na dušičky vždy s věncem, nás dodnes kritizuje, že takový tyjátr neděláme. V jeho případě je to jen pro okolí, připadá mi cennější vídat se s lidmi dokud žijí.
Lidi, kteří se chovají normálně a když jim blízcí zemřou, chodí za nimi na hřbitov se vzpomínkou nijak neodsuzuji, nekritizuji (ale to není případ mého strýce). Potěšilo by mě, kdyby nekritizovali můj přístup...