kambalo,
díky hodně se mi ulevilo, když jsem si přečetla tvůj názor. Už jsem si myslela že s tímto názoremn je moje nejbližší rodina jediná na světě. Na své předky si vzpomínám kdy chci já, jako dítě mě každotýdenní návštěvy na dědově hrobě stresovaly, raději jsem mu s babičkou zapálila svíčku u jeho fotky, co měla babi doma (ona ale i několikrát za týden chodila na hrob, často se mnou). Na hřbitovy nechodím a nehodlám s tím začínat ani v dospělosti, na péči o hrob platíme službu. S mými rodiči jsme domluveni spálit a rozprášit a nemyslím si, že po nás na světě nic nezůstane. Manželovi rodiče jednou za rok okolo dušiček objedou "všechny hroby". Nelíbí se mi to, ale když mají tu potřebu, aŤ je tam manžel klidně odveze. Je to jejich soukromá věc a já je nekritizuju, oni mě taky ne.
Vzpomínat na ty, kteří tu už nejsou a chodit jim na hrob opravdu není totéž a nelíbí se mi odsuzovat někoho, kdo to nemá nastaveno jako já.