Prvně odešel do práce a asi za pět hodin mi volal z nějaké vesnice za Jihlavou, že neví jak se tam dostal, byl hrozně vystrašenej. Doktor ho hned poslal na psychiatrii, kde si ho nechali něco přes dva měsíce, vůbec si nepamatoval, co dělal poslední dva týdny a spoustu maličkostí z minulosti. Prý to bylo asi ze stresu a z přepracování, ale pak už to nebyl on. Byl úplně jak bez života, neměl na nic chuť. Dvakrát spolykal prášky, jednou doma, to jsem mu volala záchranku a jednou odjel autem, spolykal je někde v lese, ale probral se z toho a celý vyčerpaný přišel za dva dny domu, pro auto jsme pak jeli. Doktorka mu řekla, že měl štěstí, že by ta dávka normálního člověka odrovnala, ale že on má na léky vysoký práh snášenlivosti.