Pokud je to tak, jak píšeš, že to máš fakt jakoby odmala...pak je to asi fakt dáno datem narození a tvým založením..prostě hraješ s takovýma kartama, jaké sis nevědomě vybrala...(nevím,, do jaké míry tady můžu psát, že "tvá duše") a každý život je o tom, že se máme něco naučit.
Cesta ven je, ale je to cesta osobního růstu....svépomocí se dá taky, ale jde to strašně pomalu. Je to vždycky energie proti energii, pokud bys chtěla úplně sama, pak musíš dát do toho naprosto všechno - vůbec o sobě a o situaci nepochybovat, prostě vrhnout se do vědomé a naprosto cílené změny vlastní osobnosti.
Tohle zvládně člověk jen s velkou, ohrmnou osobní vůlí....je to podobmé jako když má člověk třeba rakovinu (asi blbej případ) a rozhodne se, že to změní.. kolika lidem se to povede. Jednomu procentu? Ale přesto to jde.
Jenže člověk, pokud nemá podporu v okolí, je jakoby sám proti světu..a to je strašně těžký.
Mně se to podařilo, ale je to pozvolný a sama bych to nezvládla.
Ono to ke změně totiž člověk tlačí jakoby zevnitř, aby na sobě koukal máknout....proto ty stavy a proto to kolikrát jakoby "houstne" místo aby se to lepšilo.