Mirko,přečetla jsem si Tvůj příspěvek pozorně a klobouk dolů.Nemyslím si,že jste udělali nějakou zásadní chybu.Tyhle úzkostné stavy co u syna popisuješ měl můj syn taky,jednu dobu nechtěl ani vycházet ven,bál se všeho a všech.Nevím jakou má Tvůj syn medikaci,ale na tohle nám pomohl Risperidon,úzkosti zmizely,je pravda,že deprasivní a plačtivý bývá stále.naštěstí nikdy nešel do agrese,při tlaku má spíš sklon k sebepoškozování,někdo se,ale brání agresí.To by se,ale taky dalo zmírnit nebo vymýtit medikací.Bohužel,když příjdou takhle vážné problémy,člověk se tomu nevyhne.já jsem dlouho léky odmítala,ale nakonec jsem si řekla,že je lepší žít kvalitní život s léky,než být vystrašená hromádka neštěstí.Sama píšeš,jak je syn na Tebe fixovaný,zkus to ještě promyslet s tou léčebnou.Budu na Tebe i Tvého syna myslet.Přeju správné rozhodnutí.