No právě. V jistém smyslu byl syn i rozmazlován - právě proto, že jsme netušili, že má danou dg. Já sama totiž trpěla tím, že jsem měla na svou citlivou povahu příliš přísnou výchovu, takže jsem rozhodně neměla v úmyslu předávat důsledky autoritativní výchovy další generaci. A manžel je vůbec rozmazlovací typ, a to jsem zas od odborníků slýchala "nechte to víc na manželovi, vy jste moc úzkostná" .--- Takže dnes se s tím perem, jak to jde, a synovo chování mi(nám?) mimoděk připomíná - tohle je moje vina, v tomhle má prsty manželova povolnost, tohle je důsledek výchovy mé mamky (která mi v telecích letech ještě vytýkala nedostatek sebevědomí ), na tomhle se podepsala ta a ta "odbornice"...
A kdo to odnese? Dítě, kdysi ještě docela veselé, nevinné, občas trochu "nedoslýchavé", inteligentní - a to natolik, že jsem si jednu chvíli fakt myslela, že máme doma budoucího génia ...