Mě v tomto věku napomínali. Vůbec mě tehdy nenapadlo, že bych to neměla dělat před rodiči, starším bratrem,...

Akorát mi za to nadávali, napomínali, brácha do mě šťouchal, ať přestanu. Ale moc jsem je neposlouchala. Brala jsem to podobně, jako že nemám užírat cukr z cukřenky, ale stejně jsem ho užírala dál.

Když si na to teď v trapnosti vzpomenu, štve mě, že mi nikdo nevysvětlil, o co jde. A že nevadí, že to dělám, ale že se mám někam stáhnout do soukromí, kde mě nikdo nevidí. Že to je trapné všem okolo. Proč mi to hernajs neřekli???