Několika hodinové hlídání malej zvládal bez problému "od narození" - záměrně dávám do uvozovek, protože jsem kojila, takže to vypadalo tak, že když bylo třeba, babi donesla na kojení. Využívala jsem toho jen při nutných situacích, např. když jsme dělali sena apod... (holt hospodářství nepočká).
Celé odpoledne babi hlídala 2x v jeho 10ti měsících, kdy už Vašek nevyžadoval tak časté kojení.
A jako naprosto čerstvou zkušenost teď můžu napsat 10ti denní hlídání v kuse v jeho 16ti měsících (jeli jsme na dovolenou, kam s námi malý nemohl). Za celou dobu si na nás ani nevzpomněl, byl naprosto v pohodě a bez problémů. Musím ale říct, že on rozhodně není mamánek, klidně by odešel i s cizím člověkem, každého vítá s vysmátou tváří..um.a taky jsem s ním byla u babi už týden před odjezdem na dovču, aby si tam zvyknul a s babičkou se sžili (neviděl ji 2 měsíce).

Myslím, že hodně záleží na dítěti. Nikdy bych nedávala na hlídání dítě, kterému dělá problém pár minut bez maminky (natož hodin). Díky tomu, že náš synek je pohodář a naopak hlídání s někým jiným je pro něj příjemné zpestření (často mám problém ho pak odtamtud odtáhnout), tak jsem klidná, že z toho nebude mít žádné trauma.

Chápu maminky, co bydlí ve městě v bytě a krom domácnosti nemají na práci nic jiného než své děti, že nechtějí dávat dítko babičkám hlídat, vozit na procházkách apod. Asi bych na tom byla dost obdobně.
U nás je to ale holt jinak, krom domácnosti se musíme postarat i o zvířata, zahradu, dům...a nemůžu to vše nechávat jen na manželovi, protože by se z toho jinak za chvilku zbláznil. Proto je v některých případech hlídání nezbytné, zvláště pokud má člověk dítko, které bytostně nesnáší jen tak sedět v kočárku a potřebuje nejlépe běhat, hrát si na písku apod...

jaj, omlouvám se za dlouhý příspěvek