Myslím, Yuki, že to tak úplně pravda není, alespoň u nás to tak nebylo. Zatímco naši vlastní synové docela dlouho preferovali společný pokoj, děti, které k nám přicházely z DD, toužily po svém vlastním pokojíčku. Měli jsme tehdy 2 velké pokoje, které byly pro 2 děti, a 1 malou pracovnu, ze které jsme později vytvořili malý kamrlík pro 1 dítě, a to bys nevěřila, jaká se o něj strhla mezi přijatými dětmi bitka (vyřešili jsme to přepažením větších pokojů a vytvořením 5 samostatných kajut).
Je to asi jednak tím, že jsou přesycené kolektivem, ale určitě i proto, že jsou prostě každý jiný. Zatímco naši kluci (a později i poslední přijatý kluk) mají hodně podobné zájmy, jsou prostě naladění na stejnou vlnu, holky si odmalička chtěly každá ten svůj krámek budovat bez zásahu zvenku, protože každá má jiný vkus, jiné zájmy, jiné priority (a jiné poruchy chování).