Maryl, znám podobné dítě a není ani postižené, pravda, bylo mu polovina věku, dceřina spolužačka ze školky - vždycky mě strašně překvapilo, jak se tulí k vlastně cizím lidem, maminkám jejích spolužaček, automaticky mě brala za "dobře známou tetu"; jediný větší kontakt jsme měly koncem roku na oslavě narozenin dcerky, vedla jsem je pak zpět do školky na noční přespání a automaticky nastavila tvář k políbení jako moje dcera ...

Chápala jsem to, ale bylo mi to vždy hrozně nepříjemné, ale její maminka je taky taková, velmi kontaktní a bezprostřední, možná trochu jednodušší. Tohle je hrozně těžké vybalancovat, aby si člověk uchránil osobní prostor a zároveň zbytečně nezranil vlastně nevinné dítě.