Ssári dík za info.
Uvidím, jak dopadnu tady u rokycanských, pak bych pokukovala po vzdálenějších lékařích.

Jindri nevím, jestli budu měnit. Každopádně trošku jsme se s pediatrem trošku střetli v názorech a já mám pocit, že mě teď dost zbytečně dusí a dělá mi naschvály. K doktorům s nemocnými dětmi skoro nechodím. Antibiotika dětem dávám jen opravdu v závažných případech (oba starší je měli pouze 1x v životě). Většinu běžných onemocnění zvládáme sami doma. Pokud si nejsem jistá, chci třeba udělat odběr nebo výtěr. Taky pak chodím pro různá doporučení na rehabilitaci /nikdo si například nevšiml velmi vadného držení těla u nejstaršího/, taky to, že má fakt problém s nohama.. apod. to jsem si musela vyžádat sama.
Což znamená, že chci aby dětský lékař byl PARTNEREM v léčbě dětí a spolupracoval se mnou a ne aby mi odmítal dát doporučení k lékaři, ke kterému mě sám poslal , a pak mi za měsíc řekl, že mě tam neposlal..