Bonparko, ona Foxyna možná vyslovila úžasnou pravdu..že dostáváš od života právě to, co si v skrytu duše přeješ.

Možná, že ve skutečnosti chceš nastoupit do práce jen proto, aby ses měla čím "vykázat" svému okolí - manželovi, známým, co se budou ptát.

Možná by sis měla sáhnout do svědomí a zodpovědět si? Budeme strádat, když nepůjdu ted do práce? Bude to manželovi fuk, bude rád, že bude mít klidné zázemí, nebo ti dá sežrat, že "nepřispíváš"? Budeš umět nějak naplnit volný čas, kromě uklízení, aby ti to poskytovalo uspokojení?


Pokud si na tohle všechno odpovíš příznivě, tak klidně urgentně práci nehledej a hledej jí až budeš cítit, že jí opravdu najít chceš. Protože ty jakoby navenek hledáš práci, ale v hloubi duše jí ani nechceš a to se může projevit i tím, že ti život fakt tu šanci "být vybrána nepošle".

A to, co říkají známí - to není zas tak důležité. Musela by ses naučit nějaký způsbo, jak jejich dotazům čelit nebo je ignorovat. Je to tvůj život.