Moc ráda sleduji dokumenty Heleny Třeštíkové a to nejenom z hlediska časosběrného dokumentu,ale i s hlediska profesního. Vím co je s tím práce,aby takovýto pořad vznikl. Myslím,že je to skvělá dokumentaristka a režisérka.
Manželské etudy jsem viděla již v prvním vysílání někdy před 2-3 roky a i teď z nich mám v podstatě stejný pocit. Nejsou to lidi zase až o tolik starší,než jsem já,abych si ještě nedokázala vzpomenout na tu šílenou dobu,která tehdy byla a z dnešního pohledu zpět je to strašlivé. Lidi se brali hrozně brzy,svobodná matka byl cejch na čele pro matku i pro dítě,lidé nahnaní uměle do svazků jenom,protože čekali dítě. Br.

Ze včerejšího dílu mám hodně smíšené pocity,protože jsem viděla i další díl o Marcele. Marcela se mi jevila jako hodně jednoduchá osoba,která neví co si počít se svým nepovedeným životem. Pravda my to vidíme jenom z pohledu dokumentu a nevíme co dělala ve chvílích,kdy je kamera vypnutá,ale z pozice dokumentu mi Marcela přišla taková jednodušší a jak píše Tragika s věčným žvárem u pusy. Její životní styl a směr je mi prostě na hony vzdálený a neumím si sama sebe představit,že bych měla takhle žít.
Ovšem on ten její ex manžel a jeho matinka je taky kapitola sama pro sebe. Obzvlášť ta matinka byla strašná.
NIcméně ani tomu nejjednoduššímu člověku bych nepřála to co potkalo Marcelu. Přežít svoje dítě musí být opravdu hrozně bolestné a o to víc,když je to takovýmhle způsobem. Přála bych Marcele,aby si našla k sobě partnera,který má stejné zájmy jako ona a aby si alespoň tu další část života trochu užila.