Viděla jsem část, asi tak druhou půlku. Jílková jako obvykle příšerná, navíc to dost nechávala rozjet, takže účastníci mi občas připomínali třídu, kde každý mele to svoje a ještě navíc jeden přes druhého
Princip smlouvy se mi líbí, ale měl by být o oboustranné odpovědnosti, pokud bude vše zcela dobrovolné, tak je to bezzubé. Rozumím tomu, že v rámci poradenství či terapie (nevím přesně, kde ministr dříve jako psycholog pracoval), jim to fungovalo, jen to nepůjde tak snadno přenést do jiného rámce (povinná školní docházka), pohovor s psychologem nemůže být za trest atd. Taky se trochu obávám, že to, jak umějí se smlouvami či dohodami pracovat vyškolení terapeuti, bude něco jiného než učitelé. Nicméně jako pokus o změnu je mi to sympatické.
Jak tam běžely dole názory diváků, podepsala bych ten,. který zdůrazňoval, že základ úspěchu je ve spolupráci škola- rodič- sociálka. Když funguje, tak to pak většinou jde.