Sojko, ja zacala na 50 tusim /zanedbal to muj obvodak, co pricital me priznaky k nizkemu tlaku a radil kafe a po ranu panaka, blbec/ pak mi kamoska v Ikemu udelala testy a ukazala to tam dr internistovi a ten hned at letim k endokrinologovi. /a to muj obvodak tenkrat nadaval, ze jsem ho obesla/ Mam to nejspise po silne chripce, nechala jsem se v praci naockovat /jak byl jeden cas trend/ chripku jsem pak mela 14 dnu, paraleny ani antibiotka nesrazely mych 40 stupnu, bolelo me strasne vse, kor klouhby. A dle dr se to usadilo na SZ, ze byla oslabena. Ja mam autoimunni, takze me telo ji bere jako vetrelce a nici ji. Pracuje mi bohuzel uz pry jen na tretinu... priznam se, ze obcas si to nevezmu nebo az po jidle, vim jsem blba, ale ja po ranu jak vstanu je mi spatne od hladu a musim neco zakousnout a tech 20 min nejak nestiham.

A ty spatne nalady, zima, unava, podrazdenost, ja bych to tak rada "vyhodila" z okna....

V tehu jsem byla asi vyjimka, brala jsem mene, chodila jsem casto na testy. pak se to zas rozjelo. No hlavne, ze prcek je v poradku.

Myslim, ze kdo tuhle nemoc nema, ze si jen tezko predstavi nase pocity, myslim tu unavu, zimu, to tezke dychani, rozbusene srdicko, "knedlik v krku". Myslim, ze kor tu unavu, si rikaji, no ja jsem taky unaveny... ale jasne, jsou horsi veci... ale kdyz se to cloveka tyka, vidte....

Hezky vecer.