tinas, tak to jako kdybys psala o mně- já se teda do té akčnosti taky donutím- to je asi rozdíl od deprese, že se člověk dovede vůlí překonat, ale nejraději bych ležela v posteli jako lemra kolikrát. A když vybuchnul černobyl, tak moooc pěkně rostly houby na šumavě a my jsme je sbírali. Ach jo.

Jsou to takový pocity, že někdy těžko rozpoznat od úzkosti, kolikrát si říkám, že se mi nějak hůř dýchá a mám pocity právě toho přeskočení srdce- není to úzkost ? A ať se v sobě rýpu jak se rýpu, tak žádnou necítím- třeba dneska.