Ano, asi dvakrát v životě. Poprvé, když syn (asi desetiletý) odstrčil dceru cca 5 let vší silou spánkem na ostrý roh stolu. Zatmělo se mi před očima v nejhorších představách. Dceři se nic nestalo, ač jinak nejsem moc nevěří, tenkrát jsem přítomnost "někoho či něčeho" intenzivně pocítila. Podruhé to bylo s vnoučetem. Asi roční, možná rok a půl, padal ze židle po hlavě na dlažbu. Na vlastní oči jsem viděla, že to nebyl volný pád. Padal pomalu, jako by ho něco nadnášelo. Snad ani bouli neměl, nebo jen minimální.