Já mám děti o dva roky bez 6 týdnů a u nás to teda bylo v pohodě. Fakt je ale ten, že aniž by jsme to nějak moc plánovali, tak nakonec se to podalo tak, že nejůžasnější je vlastně dcera, protože ONA má bráchu, což je teda něco. Takže my všichni ostatní nic, ale ONA je jednička, protože má bráchu. Byla neskutečně pyšná a bráchu vzala naprosto v pohodě. Každý když přišel tak se ji na bráchu ptal a ona byla nadšená a všem ochotně sdělovala jak se jmenuje atd. A taky hodně udělalo určitě to, že babičky si sice malého pochovali, ale vyloženě se snažili věnovat hlavně jí když k nám přišly. Takže upřímně kromě toho, že dcera musela vydržet když jsem zrovna kojila nebo přebalovala se toho pro ni zas tolik nezměnilo. Známí to taky tak zkusili po našem vzoru, že staršího syna všichni obdivovali že on má toho malého bráchu, takže je vlastně díky tomu naprosto skvělý a taky to zabralo. Po prvním zoufalém týdnu se uklinil a bráchu začal brát naprosto v pohodě.