Dodnes netuším, zda jsem pravák, nebo levák. Asi něco mezi. Psychlog u mě v šesti letech vykoumal, že pravák, ale všechno dělám levou. Psát jsem se tedy musela učit pravou, škrabu jak kocour, ale kreslím stejně levou. Určitě mi psaní vylepšilo motoriku pravé ruky. Můžu používat normálně nůžky. Psát můžu oběma, klidně zprava doleva, i zrcadlově. Zřejmě je to následek stisku porodních kleští, nebo přidušení. Původní prognóza lékařů v porodnici byla, že bude těžce mentálně poškozená a jen tohle zůstalo: obě ruce levé . Přecvičovali mě snaživě, ovšem kromě psaní moc úspěchů nezaznamenali. Příbor držím správně, ale lžíci jen a pouze v levé. Sice nekoktám, ale často jsem tak nějak v duchu v řeči napřed, takže ze mě občas vypadne zkomolenina.