Jsem taky jedináček. Od mala mám opačný problém, nejsem sobecká ani trochu a mnozí toho velmi zneužívají.

Celý život jsem byla jedináčkem ráda. V mém okolí (matka ze čtyř dětí a otec ze dvou), byly sourozenecké vztahy na mizerné úrovni. Doposud jsem se snad osobně nesetkala se sourozenci bez problémů ve vztazích. Matčiny bratry neznám, otcova sestra u nás byla 3x v životě, tchán se s bratrem nebaví x let a to žijou pod jednou střechou. Manžel svou sestru nesnáší. Mé kamarádky o svých sourozencích nikdy nemluvily s láskou, spíš naopak. Stále slyším jak se sourozenci okradli v dědickém řízení, jak je proti sobě poštvali jejich partneři, jak se hádají, že někomu matka hlídá děti víc, druhému méně....

Při představě mladšího sourozence mi naskakovala v dětství husí kůže. Viděla jsem své spolužačky stále vláčící za sebou své ml.sourozence, jejich rodiče, kteří ve velké většině ty mladší upřednostňovaly a ze starších dětí si dělali neplacené chůvy.
Pobavila mne jedna studie o sourozencích, která uváděla, že z 90% jsou starší sourozenci inteligentnější. Když se podívám kolem sebe, mám pocit, že je to ještě větší procento.
V této studii se zaměřili na sourozence, kteří jsou věkově od sebe maximálně 6 let.

Asi chápete, že s těmito názory a zkušenostmi jsem nikdy nepomýšlela na víc dětí. Po 15 letech od prvního porodu jsem změnila názor. Teď mám jedináčky dva a je to fajn.