Určitě by bylo dobré se toho strachu alespoň trochu zbavit. Mluvit o tom s dobrou dulou nebo i někým jiným, to je jedno. Já jsem před prvním porodem měla velký strach, řekla bych, že to ovlivnilo i průběh porodu - vyvolávaný, nepostupující, nakonec epidurál, díky kterému jsem se zklidnila a otevřela se. Nakonec se sice dcera narodila kleštěma (což mohlo být způsobeno vyvoláváním, tím, že jsem byla nucena ležet...), ale vzpomínky jako takové mám dobré a i ta bolest byla jiná než normálně. Byla jsem jakoby v transu a nevnímala čas.
Podruhé jsem se už nebála, jen jsem měla obavy, aby neprobíhal podobně jako první. Bolesti byly větší než poprvé, ale zase jsem věděla, že to brzy skončí a budu mít u sebe miminko.