Ze zápisků jeho otce:

prosinec 2007
Nová hra Stáníka a mé kamarádky Aleny:

- Ty budeš žena ryba a já budu ryba muž.
- A jak se to hraje?
- Žena tančí, líbá a obdivuje muže a muž leží na posteli a spí.

březen 2008

Koukám z okna, syn si cosi vyrábí u stolu.

SV: "No, chvilku to vypadlo, že bude hezky, jsem myslel, že půjdeme po obědě ven, a ono je tam zas hnusně, prší. Kde jen je to sluníčko?"
SJV: "Je to takové šidítko."
SV: "A ty topoly před okny, tady rostly nejméně sedmdesát nebo kolik let, a docela mi scházej. Si budu špatně zvykat na to, že je tu už nemáme."
SJV: "To víš, čas kácení."

červen 2008

Večer v posteli jsem vyzvídal, kterak se potomkovi líbilo na Řípu, kam nás vyvezl děda automobilem.

SV: Nebylo to špatný, co? Ten dnešní výlet na Říp, ne?
SJV: Ale jo, jen je chyba, že nás předešel praotec Čech.

únor 2009

Já: "Hele, támhle je Ježíš!"
Syn: "Á, pozor, Ježíš útočí!"
Já (překvapeně): "Ježíš ÚTOČÍ?"
Syn (lehce rozpačitě): "No bojoval přece, ne?"
Já (jako prve): "BOJOVAL???"
Syn (plácne se do čela): "Né vlastně, já si to splet, to byl Žižka!"