Z Vládi Štancla na mě až taková nostalgie nepadá, nějak jsem po něm nešílela ani jako dítko školou povinné. To už spíš ty Holky z naší školky - na Kotvaldovi s Hložkem jsem byla ve svých jedenácti letech jakožto na prvním koncertě v životě Nedávno na tu písničku na jakémsi vystoupení tancovala moje dcerka, tak to bylo úsměvné. Největší nostalgie na mne ale padá, když si mé devítileté dítě pouští na notebooku K.Kryla. To mi připadá jako symbolické propojení minulosti s přítomností.