Ahoj Helin!
Děkuji za hezký příspěvek a za optání. Je to lepší, ale z hlavy to prostě vypustit úplně nejde. Manžel se hrozně snaží. Vzal mě do kina, na večeři. Pořád se ptá, jak se cítím, hladí bříško, píše nádherné zamilované smsky. Nevím, jestli mu došlo, že mě zanedbával, nebo to dělá prostě jen proto, že jsem si o to řekla a že má špatné svědomí. Probrali jsme to. Říkal, že to asi bylo z nudy, možná stereotyp. Tak jsem mu řekla, že tím, že si bude psát s někým jiným se to nezmění. Že mi to měl všechno říct a mohlo se to řešit a nemusel mi tak strašně ublížit. Jak jsi psala o tom, že by to mohlo dojít dál, tak s tím souhlasím (i když manžel se dušuje, že by to nikam dál nedošlo). Četla jsem totiž některé vzkazy a myslím, že už to nebylo jen o tom, napsat si o svém idolu. Dokonce mu napsala, že jí taky chybí. Z čehož jsem pochopila, že on jí to napsal jako první, že ona chybí jemu. To mě dorazilo. Takže kdykoliv není u mě, tak se mi hlavou honí, jak píše jiné ženské "chybíš mi, chybíš mi, chybíš mi". Někdy se musím hodně přemáhat, abych tu myšlenku z hlavy dostala. Taky dost přemýšlím, co si asi všechno ještě psali. Vím, že bych to asi už měla hodit za hlavu. Ale prostě to nejde, i když je manžel teď zlatý. Věřím, že už si spolu nepíší. Ale kdoví. teď už by byl samozřejmě opatrnější. A facebook si zrušil.