Není mým zvykem reagovat na příspěvky. Ale tady asi musím.
Na otázku, jestli jsem někdy chtěla spáchat sebevraždu - ano a mockrát.
když mi bylo osumnáct a měla strach z matury a zoufale nechtěla zklamat rodiče tím, že bych ji třeba neudělala. Úsměvné? Ano, dnes se tomu sama směji, jak je člověk v osumnácti hloupej a jak velké se mu mohou zdát věci, které dospělým připadají nicotné.
Když mi bylo pětadvacet, zemřel mi manžel a já zůstala sama se dvěma malýma dětma. Jeden měl čtyři roky a druhý tři.
Po pěti letech jsem potkala anděla. Díky němu jsem poznala vše, o čem jsem se do té doby neodvažovala ani doufat a ani snít.
Dnes, tři měsíce zápasím s touto myšlenkou. A to velmi těžce. Před třemi měsíci mi anděl odešel. Zemřel. Náhle, nečekaně, opětně rakovina, ale bohužel, především vinou lékařů, kvůli nesprávně poskytnuté péči.
Mou jedinou touhou je, odejít za ním, jen musím pár věcí dořešit, abych mohla odejít tak zvaně s čistým štítem.
Ale o tom jsem nechtěla psát.
Má odpověď je s dovolením k MOnty. Nezlob se, ale ta diskuze mi připadla, promiň mi to směšná. Holky ti tam bezvýsledně radí a ty máš na vše odpověď proč ne. Hledáš prince na bílém koni a přitom vlastně nechceš opustit toho, s kým žiješ. Nevím. Ale jednu radu ti přece jen dám.
Moc o tom přemýšlíš a moc to řešíš. Nehledej. Nech věcem volný průběh. Můj muž by ti řekl, že život není automatická pračka a proto nelze nic naplánovat.Víš, přeložím ti to do češtiny. Když jsem naplánovala večer, nikdy to nebylo ono. Bylo to fajn, ale.....Kdežto to, co přišlo náhle a neplánovaně, byly ty nejúžesnější chvíle co znám
Nehledej, nepátrej. Co se má stát, se stane.Ono to příjde, věř mi a možná že ve chvíli, kdy to nejmíň očekáváš.
S tímto andělem, mně chtěla kamarádka seznámit už před dvaceti lety. Já chodila v té době se svým prvním mužem a odmítla jsem.
A vidíš. Nakonec jsme se potkali. Nemuseli jsme na sebe ani promluvit a už v tom prvním momentu jsme věděli, že toto je ta Láska.Jen mně mrzí, že jen na krátkých čtrnáct let. Když zemřel, znecitlivěla mi polovina levé ruky a mé srdce a duše odešla s ním. Ale to už je jiný příběh.
Nespěchej, raduj se z každé maličkosti a hlavně žij. Až to bude ten pravý, to poznáš okamžitě. Věř mi.