Nevím jak to ponese s tím, že ho uvidí u miminka, ale nám s tím pomohli prarodiče. Doma se ho taky nechtěl vzdát, pořád jen "bonbon, bonbon" jednou jsem mu ho ustřihla, ale po několika hodinové scéně jel manžel do pohotovostní lékarny koupit nový. U babičky ho dobrovolně vydal kočičce, nikdy po něm pak už nepátral. Jediné co dělá doteď je, že když vidí dítě s dudlíkem tak hlásí, že ono má bonbon a on ho dal kočičce.