Mně se to líbilo.
Proč by to každej měl cítit ve stylu "až děti dávají životu smysl a jak jsem mohla být bez nich".
Prostě upřímně řekli, co nebyla taková idyla.
Na konci všichni naznali, že by svoje děti nedali, že jsou rádi že je mají, to mi přijde jako dost podstatné. Že předtím naplno přiznali, že jim to zamávali se vztahem, že porod byl fakt na prd a že je utírání zadků nebaví, mi přijde jako naprosto OK. Je to trochu jednostranné, ale to takové to "děti jsou prostě sluníčka našeho života" taky.