Nečetla jsme ostatní reakce, tak možná se budu opakovat...

Máme kluky 17 měsíců po sobě a vůbec to nevidim tak, že jsem na staršího neměla čas - spíš tak, že dřív měl parťáka do hry. Jak mladší začal lézt a komunikovat, začli se vzájemně obohacovat.

Je fakt, že se u toho mnohokrát porvali a že já párkrát křičela do zdi, ale myslim, že to, co získali, za to rozhodně stojí.

A taky bych řekla, že čim měnší věkovej rozdíl, tim menší žárlení - ona ta mrňata ještě nemají vybudovaný takovýto uvědomění, co všechno od rodičů chtít a třeba náš syn už si po pár tejdnech nepamatoval, že byl někdy sám, natož že přišel o nějaký výhody - prostě z toho ještě neměl rozum. Známá, co má děti od sebe jen 14 měsíců říkala doslova: Starší přijal mladšího s takovou samozřejmostí, jako bychom koupili novou židli.