Mám u obou kluků výbornou zkušenost s pevným objetím. Co ho objevili, sami ho začali vyhledávat. Ona ta síla negativní emoce a pocit oddělení a frustrace je už tak dost velký sám o sobě a dítě potřebuje posléze cítit, že je opět přijímáno a milováno. A zavíráním do pokojíčku to nepocítí. Jak píše sama Prekopová, jde o obnovení proudu lásky mezi dítětem a rodičem. Takže za mě.
Jinak doporučuju knížku k přečtení. Uvádí tam konkrétní příklady, třeba dítěte po hospitalizaci bez matky, kdy dítě prožilo spoustu strachu a frustrace a po návratu domů matku odmítlo, nechtělo se přitulit, prostě bylo uvnitř velmi zraněné. Ona matka nechtěla bránit jeho svobodné vůli a tak to respektovala, což byla chyba. To dítě potřebovalo obejmout, uvolnit v tom objetí ony potlačené emoce, říct vlastní matce, co mu způsobila a nezapouzdřit ten problém v sobě. V tomto případě hrozí, že se naučí vždy utéct, neříct, co ho trápí, nevyříkat si to...