Dabo, je mi to moc líto, že máš takovou smůlu...Ale vlastně smůlu-vždyť už jedno štěstíčko máš!
A jak se říká, není všem dnům konec! Já vím, říká se to lehce, chci tě povzbudit. Já sama teď prožívám s tím chromozómem blbým peklo, neumím si představit, že bych o děťátko po tom všem měla přijít, ale zkouším myslet na veselejší věci. I když, pravda, dnes jsem se přistihla, že jsem přestala plánovat. Manžel začal o mimi a já otočila řeč. Pojím se i dýchat, abych něco nezakřikla, neudělala špatně. Nejde mi na rozum, že člověk, aby měl trošku tohoto štěstí, které by měla mít každá hodná žena, musí procházet takovým peklem. A svině, které dítě nechtějí, ho klidně zabijí. Udělala bych jim totéž! ...
Jsem se trochu rozvášnila, ale svět je někdy tak hnusně nespravedlivej, až to bolí!
Tak doprčic, Dabo, ty jsi hodná ženská, věř si a ono to musí vyjít!