Ad Ecim: Na rozdíl o východního náboženstí (filozofie), které bere přírodu jako celek - včetně toho, že dobré i zlé je její organickou součástí (viz doplňování se protikladů jing a jang apod.), tak křesťanství říká: černá a bílá není součást jednoho obrazu, bíá je původní obraz a černá je skvrna na něm. Snad se nevyjadřuju moc zakukleně. Takže i proto rozlišuju původní ideál (při stvoření v ráji) a nedokonalou realitu dneška, kde působí právě i to zlo.

Ad Štěpánka: díky za upřesnění; Ono možná ale ani není důležité, kdo za to může. Důležitější je, když si člověk uvědomí, že není "dokonalý" a je konfrontován s Božími nároky, co s tím udělá. A ten princip je všeobecný: je jedno, jestli "bojuji" s přirozeností homosexuála nebo s přirozeností náfuky. Pokud si myslím, že Bůh po mně chce, abych byl hetero nebo skromný, staví mě to před rozhodnutí - jestli se se svojí přirozeností smířím, že už jsem prostě takový, nebo s tím budu (s Boží pomocí) něco dělat. Bohu ale podle mě nejde o to, aby člověka deptal - každý by si našel, kde ho bota tlačí - ale spíš, aby si člověk uvědomil, že chce být lepší a že sám na to nemá, že Boha potřebuje - a zároveň aby neodsuzoval druhé, které bota tlačí na jiném (třeba vyditelnějším) místě.