Bůh dal člověku "srdce" i rozum, proto bychom měli brát vážně i vědu. Takže by žádný věřící neměl opovrhovat faktem, že homosexualita je (ve většině případů) věcí genů - aspoň doufám, že se to říká, odkaz na konkrétní výzkumy z hlavy nevím. Zároveň ale jako věřící člověk musím vzít v potaz, že na světě funguje Boží moc i - z Božího dopuštění (spíš se mi ale líbí - z Božího respektu ke svobodě jeho stvoření) - zlo. Takže nemůžu všechno přirozené či vrozené automaticky považovat za dobré, ale musím zkoumat, co dobré je a co ne.

Historicky je věřícími homosexualita považována za špatnou, prostě proto, že to říká Bůh. Konkrétně (chvilku jsem to hledal) 3. Mojžíšova 18,22 "Nebudeš obcovat s mužem jako s ženou, je to ohavnost."

Tak a co teď s tím, je-li někdo věřící a narodí se tak, že mu partnerství se ženou nic neříká...

Jiná otázka (i když se to někdy spojuje) je, co dělat, narodí-li se někdo jako homosexuál a chce být členem nějaké církve. Ale obojí spolu souvisí (pokr.)