Ananto,
nezaplácávám, naopak, právě že se v tom šťourám, rozebírám to, vizualizuju si to... nejenom, že to fyzicky i psychicky bolí, ale spouští to ještě ohromnou nenávist k sobě samý, obvykle to skončí žaludeční neurózou, kdy nejsem schopná vůbec nic jíst, protože dojdu k závěru, že když už musím být tak odporná, nemusím být aspoň tlustá jako prase. Což je sice krávovina, protože nejsem tlustá jako prase, ale zhubnout je jediná věc, kterou můžu reálně změnit na svým těle. Plastickej chirurg mne totiž poslal do prdele už před lety, touhle cestou jsem to zkoušela taky.