Ananto,
snažím se najít jinou cestu a realizovat se jinde, snažím se pomáhat lidem kolem sebe, dělat jim radost, naučila jsem se radovat z radosti těch druhých, v určitých obdobích na to dokážu docela úspěšně nemyslet a nepodléhat tomu, ale pak stačí jedna blbá poznámka, kterou by "zdravej" člověk přešel a je celá ta mravenčí práce v prdeli. Nevím, jak by tohle mohla řešit psychoterapie, pokoušela jsem se o to víckrát, ale nikdy to k ničemu nebylo, ta potřeba reálnýho faktu je silnější než všechna racionalizace. A nejhorší na tom je, že to přijde vždycky kousek před vrcholem, když si myslíš, jak je to za tebou a jak jsi v pohodě. Momentálně jsem na tom tak mizerně, že nechci jít ani do práce, protože tam má přijít důležitej klient a já nechci udělat firmě ostudu.