Jo, z pohledu psychologie a psychiatrie máš dnes tisíce diagnoz, diagnoza je vlastně na všechno co se jen hýbne směrem od normy, to je staré pojetí. Nové směry psychoterapie ty normy už tolik neuznávají, ale to je ještě hudba budoucnosti. Ono jde hlavně o to, že ty stavy se od někud berou a je potřeba pečlivě rozkrývat odkud a ne jen lupnout někomu prášek, jak je dnes zvykem (využíváme nadměrné množství prášků)a nebo ho "srovnat do latě" hlavně aby byl "normální" tady se nabízí otázka co je normální. Ta vyprázdněnost, čili často přiklepnutá deprese může mít původ velmi hluboko a pokud, jak tu někdo psal, není např. nic z vnějšího světa co by ho uspokojilo, tak je potřeba pátrat proč tomu tak je a odlišit třeba tzv. spirituální krize, se kterými naši rádobyodborníci neumí vůbec pracovat, takže nezbývá, než narvat někomu ty tablety. Třetina národa pak žere prášky a tváří se že jsou OK. Labilita může být výzva, není potřeba ji v podtextu dávat negativní význam, labilní bývají třeba často intelektuálové, vědci, umělci.