Monty, já jsem tuhle skučela, že to je hrozné, že si mě chlapi nevšímají. Pak jsem šla s kamarádkou po městě a ona mi říká, hele, tenhle na tebe kouká, tamten po tobě házel oko... já to fakt nevnímala. Mám asi nějaké tunelové vidění Nebo jsem prostě pořád nějak děsně zamyšlená
Anebo, jak píše Jenna, moje vidění reality je nastavené tak, že se na mě přece nemůže nikdo zálibně podívat.
Podle mě je už prostě z hlediska statisky vyloučené, že bys v nikom nevzbudila "romantické city". To bys musela žít úplně izolovaná od společnosti a s nikým se nevídat. Vzhledem k tomu, že mezi lidi čas od času vyjdeš, s nejvyšší pravděpodobností se do tebe čas od času někdo zamiluje. Jen ty to nevidíš, nebo vidět nechceš.
Ale aby to nevyznělo zle... zcela chápu, že by tě potěšil nějaký hmatatelný projev přízně... ale je otázka, zda by sis to potom neinterpretovala třeba tak, že si z tebe dotyčný utahuje, nebo zda tě pod záminkou slov o lásce netahá na lože...