Jo, napadlo, bylo mi 27, z nešťastné lásky. Měla jsem pocit, že už mě nic nečeká, nikdo mě nechce, žít jako neprovdaná všem k smíchu nechci, jiný stejně skvělý chlap se už nenajde,....Myslela jsem to úplně vážně, bylo mi jen hodně líto rodičů. Chtěla jsem tenkrát, aby to byla nehoda a přes cestu jsem se prostě nerozhlížela a šla jsem. Přešlo to nejhorší asi za tři dny, pak jsem se zase začala rozhlížet, ale špatná jsem byla asi další dva měsíce.