Vlad., u mě to bylo rychlý - bouračka. Odlepila jsem se od předního skla s tím, že jsem zaručeně mrtvá a nějak nebyl čas na nic myslet. Leda na to, že jsem zaručeně mrtvá (ani mě nenapadlo, že třeba na), že je mi báječně, že jsem měla kliku, že se to vyřídilo tak rychle, že to zas tolik nebolelo.... pak na mě začali mluvit a mě nejdřív bylo trochu líto, že jsem živá.
Ale zas mě napadlo, že to nic, že stejně za chvíli umřu, ale ještě předtím něco zažiju, a bo to bude to poslední, musím si to užít