Ano, ačkoliv jsem věřící člověk, důvodem byly opravdu silné deprese (myslím opravdové deprese,ne depky, které má občas každý). Co mě zachránilo? V dálce prosvítající pocit zodpovědnosti za děti, které by už vůbec nikoho neměly a přítel, který stál v nejtěžších okamžicích při mně, držel mě pevně, hladil a čekal, až vysílením padnu a den za dnem doufal, že bude líp....a tím peklem si prošel se mnou. Zatímco mě všichni během krize chválili, jak všechno statečně zvládám, když krize skončila a já měla být konečně šťastná, všechno na mě spadlo a bylo toho hóóóódně.