první dítě bylo bezdudlíkové. Druhé bude mít dudlík ještě ve 2 letech na spaní a do auta. Kdy ji oddudlíkuju netuším, bo na to nemám nervy. Ona nesnáší jízdu autem a bez dudlíku si to neumím s ní představit já... Prostě budu čekat a domlouvat jí, že by se měla dudlíku vzdát sama. Ale já teda nemám nervy na to jí ho brát a poslouchat v autě ten jekot. Už takhle většinu cesty jamruje i s dudlíkem, ale s tím je alespoň nějaká naděje, že při delší cestě usne (její starší bratr usne i přes její jamrování, naštěstí - a ten dudlík v životě neměl).