Jahodová,
právě že ne. Pokud nebudu za honičku nebo stres počítat to, že je mladší pořád na hromadě a nevím, jak mu pomoct. Fakt se doma nepředřu, nemusím řešit závažné problémy. Známí a alternativci mi tvrdí, že si to dělám sama, že to všechno přitahuju. Že bych měla dělat něco jiného než být s dětma doma, abych prý myslela na něco jiného než na nemoci. Jenže je to začarovaný kruh, já jsem doma ráda, do práce a honičky se netěším. Pokud je realitou a žiješ v tom, že je někdo opakovaně a často nemocný, tak tě to chtě nechtě ovlivní. Nežiju s tím, že jakmile se uzdravím, za měsíc budu na hromadě znova, vždycky doufám, že ne. Něco si naplánuju a stejně to nezrealizuju, protože zase někdo omarodí. A tak pořád dokola.