Závažných psychických onemocnění nepřibývá, s výjimkou demencí, kterých přibývá úměrně stoupající délce dožití.
Méně závažných situačních poruch možná přibývá, ale je to v mnohem větší míře dáno tím, že jsou ty poruchy jako takové diagnostikovány a léčeny, než tím, že by jich v jiných dobách bylo míň (ostatně představa, že se nám dneska žije hůř, než našim rodičům za totáče, našim prarodičům za Hitlera, jejich rodičům za první světový války a pokračujme dál zpátky do historie k umírání hlady, k robotě...) - tehdy takovej člověk nešel k psychiatrovi. V různých dobách z různých důvodů. Kromě toho dneska umějí lehčí psychické poruchy dobře diagnostikovat i obvoďáci, což zdaleka dříve nebylo zvykem a psychogenní potíže unikaly bez diagnózy mnohem častěji než dnes.