Diskuzi jsem zatím nečetla, tak nevím, kolik je tu "racionálních diskutérek". Věřím, že život nekončí smrtí, stejně jako nezačíná porodem, smrt je brána do dalšího bytí. Tudíž mi přijde normální, že duše zemřelých tu můžou být s námi, dát znamení, komunikovat. Podobně tu píšou některé maminy, že měli třeba velmi živý sen o svém nenarozeném dítěti, komunikovali s ním. Myslím, že duše a myšlenka dalece přesahují rámec těla.
Zážitek s rozloučením jsem taky měla, má ho spousta lidí, jen o tom zpravidla moc nemluví. Když nám umřel táta a já jsem o tom mluvila s různými kamarády a známými, překvapilo mě, kolik z nich řeklo, že něco podobného zažili taky.