Nevím, jaká byla, než se malá narodila... nemůžu posoudit. Poznaly jsme se až s břichem...
Už se skoro nevídáme.. z její strany není zájem a z mé už taky moc ne...
Půjčovala jsem jí nějaká CD s pohádkami, tak volala, kdy se pro ně stavím... Zase nářky, jak nic nemůže... nikam...přitom mám pocit, že se všichni kolem ní tak snaží pomáhat! Bojím se, že i svoji dceru bude psychicky srážet, místo aby ji povzbuzovala...Ono cvičení není všechno, to dítě taky musí mít citovou oporu...ne jen poslouchat, jak je mamince na obtíž a co vše jí obětovala.